Něco o Paříži

- v Paříži se běhá, a hodně! Jen za první den jsem potkal víc kolegů, než v Brně za několik měsíců

- v Paříži jsou běloši jen jedna z mnoha menšin

- v Paříži je celkem bordel; turisticky atraktivní místa jsou čistá, ale jinde je prostě binec

- větší koncentrace památek na metr čtverečný asi nikde jinde na světě nenajdete

 

- Louvre je asi nejlevnější muzeum na světě; alespoň v poměru cena/výkon; 17 km památek za 8 euro je bezkonkurenční

Zobrazit celé album

- na ulici můžete potkat vojáka s POŘÁDNĚ velkou krochnou

- za tři dny jsem viděl naprosté minimum tlustých lidí

- Pařížané jí lehce

- Pařížané ignorují chladné počasí a chodí nalehko, případně posedávají na zahrádkách před kavárnami

- Pařížané nepůsobí namyšleně

- žádná psí hovna na chodnících (skoro)

- v ochodech vůbec neignorují angličtinu, ale klidně vám na ni odpoví

- v Paříži je (snad kromě La Defence) pořád hluk

- semafory pro chodce působí jen jako doporučení, všichni chodí na červenou

- pařížští řidiči: často troubí (ale ne tolik jako v Římě), jezdí stylem brzda/plyn a zaparkují kdekoliv

- auta jsou vůbec všude; nebýt sloupků na chodnících jsou auta i tam

 

Moje Best of Paris

1) La Defence vypadá jak místo z budoucnosti

  

2) Eifellovka vypadá…prostě neskutečně; moc se sice mezi jiné památky nehodí, ale stejně vás dostane

 

3) Sacré-Coeur a Montrmartre má atmosféru i potmě a v dešti

 

Pařížská zklamání

- Invalidovna působí jako mrtvé místo; Notre-Dame je sice krásný, ale tak nějak jsem čekal něco víc; ať se snažíte jak chcete, pořád je toho víc, co jste nestihli, než to, co jste stihli

Takže, až tam pojedu příště, tak rozhodně musím stihnout: Centre Georges Pompidou, Musée Picasso, Musée de L´Orangerie, Pantheon, Montparnasse, Debauvve & Gallais (čokoládovna!!!), Elysejský palác, Latinská čtvrť, Musée Marmottan

A co se jinam nevešlo

Zobrazit celé album

Na výletě u korbáčíků

Tentokrát stručně: nejdřív trocha příjemného chození po Ovi Městě (dříve Bratislava) a pak už jen hromada žrádla a následně i pití. Ráno jsme dali dohromady následující (na pořadí a množství netrvám): víno, šampaňské, hruškovice, mojito, B52, bond vodka martini, zombie, tequila sunrise, hurican, martini nespresso. Ovi vespolek!

 

Akční cesta do práce

Člověk jde jednou do práce dřív a za odměnu má mokrý boty, mokro v botách a kalhoty taky nic moc:-(( Někdo evidentně kopl kam neměl. Nešlo to obejít ani přeskočit, tak sem se prostě namočil.

Koulení

Z Lednice do Brna na kole i s kolem

Jak jsem si to představoval…

Natrénováno snad mám, takže fyzicky to nějak zvládnu. Ke konci klukům pomůžu, přeci jenom to nejsou takoví běžci jako já. Budeme se střídat po dvou kilometrech a pak si vždycky krásně odpočinu, něco nafotím, popiju, na facebook napíšu. To kolo určitě nebude tak těžký.

Skutečnost...

To svínský kolo váží snad metrák. Moje kožené rukavice vypadají, že se rozpadnou ještě před startem. Krajně podezřele zní i hláška pořadatelů "Pokud ztratíte kolo, na občerstvení dostanete náhradní." Jak by se dalo ztratit takový kolo?? Snadno:-/

Uřídit svinský kolo na debilní štěrkové cestě v Lednickém areálu je peklo, svinský kolo je mnohem častěji mimo cestu než na ni. Nutno přiznat, že ostatním to jde o dost líp než mně, ale aspoň jsem tím svínským kolem nikoho netrefil do kolena. Bohužel se ale velmi rychle trefuji svinským kolem do vlastní nohy a první kapky krve naznačují, že tenhle závod bude stát za to. Po asfaltu to jde aspoň trochu líp, ale svinský kolo si stejně dělá, co chce, takže se občas ocitám v protisměru, naštěstí většinou v době, kdy nejede žádné auto. Většinou. Jen pro upřesnění - kolo se kutálí rovně, ale stačí do něj lehce nešikovně ťuknout a zamíří si to úplně jiným směrem než byste chtěli. A to mi naštěstí Tomáš půjčuje lepší rukavice, ty moje jsou na...

Střídáme se po kilometru, delší vzdálenosti se nedají fyzicky dost dobře zvládnout. Po odevzdání svinskýho kola se chvíli vydýchávám a pak spěchám dohnat ztrátu. Hlásím výměny, takže si nemůžu dovolit zůstat moc pozadu.

Největší pohoda nastává po prvním občerstvení. Novomlýnské nádrže jsou fakt pěkný, sluníčko svítí, však ono to nějak půjde. Zákeřná podpásovka přijde zhruba na 35 kilometru. Křeč, a jaká. Pouštím svinský kolo, který mne přestalo zajímat a snažím se to rozchodit. Dvakrát to vyšlo, potřetí zůstávám na silnici několik minut, než vůbec můžu došlápnout na nohu. Tohle je zlý. Sotva šlapu, ke svinskýmu kolu se ani nepřibližuju, kluci dřou místo mě. Nepomáhá ionťák, bánán, tyčinka, nicL Spásu znamenají až děsivě přesolené kešu oříšky. I tak už ale běžím dost pomalu a při každé změně směru svinskýho kola čekám novou křeč. Někdy přijde, někdy ne. Když začíná chytat křeče i Tomáš, cítím, že tohle bude fakt zlý. Jen Dejv pořád utíká jakoby nic. Svinský kolo evidentně pochopilo, že na tohohle pána si nesmí dovolovat a poslouchá jak hodinky. Pečlivé střídání po kilometrech už dávno vzalo za svý.

40-55 kilometr se pekelně vleče. Na druhé občerstvovačce za Blučinou sežeru hrst soli, ani mi nepřipadá slaná. Předbíháme tým v kostýmu nějakých brouků. Zdrželi se dýl na občerstvení. Evidentně jsou na tom ale líp, cestou si zpívají a posilňují chlebem se sádlem. Já mám v sobě banán, tyčinku a zhruba 100 litrů ionťáku s kilem soli.

Nakonec nás hmyz dobíhá v seběhu za Rebešovicemi, ale to už je na dohled Brno. Nádherný pohled. Dejv chce závodit, zbytek týmu je rád, že dejchá. Konečně cyklostezka. Začíná mi být konečně zas dobře a dávám několik úseků, které nekončí křečí. Možná je to ale tím, že se střídáme snad po tři sta metrech. Na cyklostezce kupodivu nenabouráme žádného bruslaře, někteří dokonce i fandí. Když za mostem v Komárově nepřehlédneme odbočku schovanou pod kočárkem s maminkou, máme to za pár. Zvonařka, nádraží, Masarykova a poslední zatáčka ke Staré radnici. Jsme tam! Za pouhopouhých 6:28. Tomáš nelhal, bylo to peklo.

PS. Kdo si chce udělat pěkný výlet a vyzkoušet si trasu závodu, ať vyrazí z Lednice po cyklostezce 5043, u Dolních Věstonice přejede Novomlýnské nádrže, a pořád po 5043 až do Vranovic. Odtud pak po stezce č. 4 do Židlochovic a pak přes Opatovice a Rebešovice na brněnskou cyklostezku. Gigasport, Olympia atd.

Nejlepší závod

Tohle prostě nemůže dopadnout dobře. Závod se blíží a noha furt bolí. Nakonec přece jen zaplatím registraci. Nestartovat dva roky po sobě prostě odmítám. Už kvůli té fantastické atmosféře to chci zkusit.

Odpoledne strávíme chozením po Praze, takže jsem před závodem spíše utahanej, než by mě něco bolelo. Pro zdárný průběh do sebe hodím aspoň jeden Ibalgin, třeba pomůže v nejhorším:-)

Start se blíží, lehce se rozcvičujeme, rozklusávat se mi moc nechce, ale nakonec jdu do toho. Noha vypadá rozumně, tak hurá na start.

Přidáváme se do obrovského moře dalších lidí, od startu jsme asi 50 metrů, ale stejně je v koridoru natřískáno lidmi. Ozývají se tóny Mé vlasti a startovní výstřel...a nic. Volnou chůzí všichni pokračujeme až ke startu, kde se to konečně trochu uvolní a dá se běžet. Trvalo nám skoro minutu, než jsme k němu došli.

Rozbíháme se po Pařížské. Je nás tolik, že máme co dělat, abychom se vešli do její půlky. Rozhodně se nemůžu rozběhnout takovým tempem, jakým si představuju. Málem hodím držku o jeden kužel. Koukám na hodinky, průměr na první kilometr je mizernej. Smiřuju se s osudem a beru jako dobrou zprávu, že při pomalejším běhu noha nebolí. Zlatej ibalgin!

Ještě na metě 1,250 km máme problémy s velkým počtem lidí a musí se občas přibržďovat. Pak už se dá konečně běžet. Kašlu na kontrolování hodinek a běžím si podle pocitů. Píchá mě v boku a tak se jen soustředím na pořádný nádech a výdech. Nádech, výdech, nádech, výdech. Všichni mě předbíhají. Koukám na hodinky, průměr 5:12 na kilemetr. To ale není špatný, z toho by šlo něco vytřískat!

Vracíme se zpět po Pařížské, probíháme znovu Staromákem a pak nevím kudy. Myslím jen na dýchání a hledám si cestičku, kde pokud možno není tak hrbolatý povrch. Celkem to jde.

Znovu na Pařížské. Lidi fandí, běží se dobře. V noze sice nějak divně přeskakuje, ale nijak mě to nebrzdí.

Po pátém kilemetru konečně přestává píchání v boku. Běží se super. Málem minu občerstvení, nakonec se ale rozhoduju a trochu se napiju. Super, neudusil jsem se. Míjí mě jakejsi Němec a stašlivě brká. Homer Simpson hadra. Směje se a říká cosi o ein Bier.

Občas se rozhlídnu kolem ale noční Prahu si za běhu asi zas neužiju. Vnímám jen doprovodné kapely kolem tratě, fandění lidí a pořadatelů (skoro samý holky, dobrej nápad!). Jsou skvělí, zabírá to.

Po dlouhé době vidím ceduli s označením. Sedmý kilometr. Už?? Běží se super, kopečky mi připadají mírné, mám dojem, že je to většinou pořád z kopce. Dobré znamení. Mezičas ukazuje, že tohle je na rekord. Když kontroluju čas, brzdím se abych nepřepálil, stačí mi běžet kolem 5:10 na kilometr. Když se nedívám, těžko říct, jak běžím rychle.

Na 7,5 mijíme chlapíka, který to nezvládl. Leží na zemi, kolem něj pořadatelé a policajti. Nevypadá moc dobře. Tak toho asi porazím. Jinak mě pořád předbíhají další a další. Když se ale ohlídnu dozadu, vidím, že nejmíň kilometr daleko jsou pořád ještě běžci, a vozidlo, které to uzavírá není nikdy vidět.

Běžím, běžím, krize nikde. A už je tady. Osmej kilometr nic moc, běžíme kdovíkde, tma jak v... nikde žádní diváci a konečně mi připadá, že je to trochu dlouhý. Stejně to ale dávám celkem rychle. Teď už si říkám, že to musím zvládnout.

Konečně zas civilizace. Vynořujeme se na Křížovnické, někde u Karlova mostu je obrátka. Lidi tleskají a fandí jak zběsilí. Už jen dva kilometry. Zkouším zrychlit. To stejné ale dělají i ostatní, takže mě zas předbíhají.

Poslední kilák. Většina lidí řve už jen kousek a já běžím co to dá. Mám ale dojem, že se skoro nehýbu. Nějak už nemám morálku na další zrychlení, ale není třeba. Znovu jsem na Pařížské a odtud je to už kousíček. Lidi kolem fandí co to dá a konečně probíhám cílem. Vybírám nejhezčí pořadatelku a nechám si dát medaili:-)

Pak už jen koukám na čas. Hmm, běželi jsme o 130 metrů navíc. Rychle odečítám a mám tu čas...51:02. O minutu zlepšenej rekord!!! SUPER. Ať žije Night Grand Prix.

--------

Na památku, časy po jednotlivých kilometrech: 5:23, 5:16, 5:00, 5:04, 5:15, 5:09, 4:55, 5:13, 5:03, 4:37. Ten poslední kilometr zas nebyl tak pomalej:-))

--------

A ještě pár fotek...

Klid před bouří a pořádnej bordel

Největší pohodáři si dali Tesco běh/chůzi, ostatní aspoň tuhle výýýbornou kapelu

A tady jsou ti nejrychlejší a nejlepší:-)

A tohle bez komentáře...čistá radost:-)

Hážu špatně, hážu rád

Tak tohle je ten nejbizarnější hod za dlouhé roky mé tragické šipkařské kariéry. Trefit se dvakrát po sobě mezi čísla, to je opravdu unikum.

Jo a poslední šipkou jsem hodil 17 a započítalo se mi 34:-)))

Nejmenší kruhový objezd

Údajně nejmenší v Evropě. Nevím jestli je to pravda, řidiči to ale evidentně neřeší:-)) Měl by to být Ostrov u Macochy.