Stylovej večírek

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty. Neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je BŮH.

Výborná párty s kvalitním kulturním programem! Injekcí se píchalo do srdce, střílelo se, tancoval mazaný twist, hrálo v kasinu…a občas došlo i na nějakou tu scénku:-)))

Motokáry

Poprvé, ale snad ne naposled. Trochu popálenej od motoru, trochu mi z toho brzdění, zrychlování a točení bylo špatně a taky bolej ruce od točení volantem, ale celkově prima. Většina dopadla hůře:-)

Mrázzzzzz

I když zimu fakt nemám rád, vyzkoušet si -150°C v kryosauně mi připadalo jako výborný nápad. Stačí se objednat na kryobrno.cz, přečíst si, co s sebou, objednat se a jde se na to.

Na místě jsme narazili ještě na tři další odvážlivce, vyplnili jsme dotazník, že jsme zdraví (alergii na mráz jsem odmítl potvrdit:-), změřili si tlak (do klidové frekvence jsem měl opravdu daleko, ale do normy jsem se vešel) a pak už šup do plavek a čekat, až se komora pořádně vychladí.

Bez roušky, čelenky a ponožek by to nešlo, ale víc proti mrazu chránění nejste. Nejprve vás zavřou do první místnosti, kde je
-50°C, tam mi to kupodivu přišlo hodně v pohodě. A po chvíli už jdete do druhé, kde je ještě o sto stupňů míň. Kromě toho tam přes mlhu nic nevidíte a ještě je tam minimum prostoru. Protože nám nakázali chodit, dělali jsme jak blbečci takový minikrůčky a chodili po obvodu té místnosti.

Zima vám kupodivu nepřipadá tak strašná. Přeci jenom je to suchý mráz. Když nám z venku (přes sklo pořád hlídají, že žijete) oznámili, že máme za sebou minutu a půl, připadal jsem si v pohodě. Je to ale taková zima, že jsem ani neměl husí kůži, zato mi omrzali chloupky na rukách. Pak jsem začal cítit, že omrzají i konečky prstů a zimou mi začaly cvakat zuby. Současně mi to z neznámého důvodu připadalo strašně vtipný a celou dobu jsem zadržoval smích. Zhluboka se nadechnout by ale nebyl dobrý nápad. Říkal jsem si, že ještě chvíli vydržím, ale když se po třech minutách rozsvítilo světlo, okamžitě jsem se hrnul ven. V místnosti zůstal ještě jeden chlapík, který za náma volal, ať mu moc nevyvětráme:-))

Po rozehřátí těla na rotopedu už zbývalo jen zaplatit. Trvalé následky nemám žádné, jen mě trochu škrábalo v krku, protože jsem se asi jednou víc nadechnul pusou. Naopak jsem zvládl joga cvik, kterej normálně nedávám a přestal jsem cítit namožený sval. A taky jsem se cítil “jinak”, ale to se dost dobře nedá popsat, vyzkoušejte to.

Pan přednášející

Trochu sem se toho bál, ale bylo to v pohodě; jsem víc ukecanej, než jsem čekal;-)

Pěkný večer s Lilly

Nejdřív mě nakrmila a pak mi i pěkně zazpívala:-)

Něco o Paříži

- v Paříži se běhá, a hodně! Jen za první den jsem potkal víc kolegů, než v Brně za několik měsíců

- v Paříži jsou běloši jen jedna z mnoha menšin

- v Paříži je celkem bordel; turisticky atraktivní místa jsou čistá, ale jinde je prostě binec

- větší koncentrace památek na metr čtverečný asi nikde jinde na světě nenajdete

 

- Louvre je asi nejlevnější muzeum na světě; alespoň v poměru cena/výkon; 17 km památek za 8 euro je bezkonkurenční

Zobrazit celé album

- na ulici můžete potkat vojáka s POŘÁDNĚ velkou krochnou

- za tři dny jsem viděl naprosté minimum tlustých lidí

- Pařížané jí lehce

- Pařížané ignorují chladné počasí a chodí nalehko, případně posedávají na zahrádkách před kavárnami

- Pařížané nepůsobí namyšleně

- žádná psí hovna na chodnících (skoro)

- v ochodech vůbec neignorují angličtinu, ale klidně vám na ni odpoví

- v Paříži je (snad kromě La Defence) pořád hluk

- semafory pro chodce působí jen jako doporučení, všichni chodí na červenou

- pařížští řidiči: často troubí (ale ne tolik jako v Římě), jezdí stylem brzda/plyn a zaparkují kdekoliv

- auta jsou vůbec všude; nebýt sloupků na chodnících jsou auta i tam

 

Moje Best of Paris

1) La Defence vypadá jak místo z budoucnosti

  

2) Eifellovka vypadá…prostě neskutečně; moc se sice mezi jiné památky nehodí, ale stejně vás dostane

 

3) Sacré-Coeur a Montrmartre má atmosféru i potmě a v dešti

 

Pařížská zklamání

- Invalidovna působí jako mrtvé místo; Notre-Dame je sice krásný, ale tak nějak jsem čekal něco víc; ať se snažíte jak chcete, pořád je toho víc, co jste nestihli, než to, co jste stihli

Takže, až tam pojedu příště, tak rozhodně musím stihnout: Centre Georges Pompidou, Musée Picasso, Musée de L´Orangerie, Pantheon, Montparnasse, Debauvve & Gallais (čokoládovna!!!), Elysejský palác, Latinská čtvrť, Musée Marmottan

A co se jinam nevešlo

Zobrazit celé album

Na výletě u korbáčíků

Tentokrát stručně: nejdřív trocha příjemného chození po Ovi Městě (dříve Bratislava) a pak už jen hromada žrádla a následně i pití. Ráno jsme dali dohromady následující (na pořadí a množství netrvám): víno, šampaňské, hruškovice, mojito, B52, bond vodka martini, zombie, tequila sunrise, hurican, martini nespresso. Ovi vespolek!

 

Akční cesta do práce

Člověk jde jednou do práce dřív a za odměnu má mokrý boty, mokro v botách a kalhoty taky nic moc:-(( Někdo evidentně kopl kam neměl. Nešlo to obejít ani přeskočit, tak sem se prostě namočil.

Koulení

Z Lednice do Brna na kole i s kolem

Jak jsem si to představoval…

Natrénováno snad mám, takže fyzicky to nějak zvládnu. Ke konci klukům pomůžu, přeci jenom to nejsou takoví běžci jako já. Budeme se střídat po dvou kilometrech a pak si vždycky krásně odpočinu, něco nafotím, popiju, na facebook napíšu. To kolo určitě nebude tak těžký.

Skutečnost...

To svínský kolo váží snad metrák. Moje kožené rukavice vypadají, že se rozpadnou ještě před startem. Krajně podezřele zní i hláška pořadatelů "Pokud ztratíte kolo, na občerstvení dostanete náhradní." Jak by se dalo ztratit takový kolo?? Snadno:-/

Uřídit svinský kolo na debilní štěrkové cestě v Lednickém areálu je peklo, svinský kolo je mnohem častěji mimo cestu než na ni. Nutno přiznat, že ostatním to jde o dost líp než mně, ale aspoň jsem tím svínským kolem nikoho netrefil do kolena. Bohužel se ale velmi rychle trefuji svinským kolem do vlastní nohy a první kapky krve naznačují, že tenhle závod bude stát za to. Po asfaltu to jde aspoň trochu líp, ale svinský kolo si stejně dělá, co chce, takže se občas ocitám v protisměru, naštěstí většinou v době, kdy nejede žádné auto. Většinou. Jen pro upřesnění - kolo se kutálí rovně, ale stačí do něj lehce nešikovně ťuknout a zamíří si to úplně jiným směrem než byste chtěli. A to mi naštěstí Tomáš půjčuje lepší rukavice, ty moje jsou na...

Střídáme se po kilometru, delší vzdálenosti se nedají fyzicky dost dobře zvládnout. Po odevzdání svinskýho kola se chvíli vydýchávám a pak spěchám dohnat ztrátu. Hlásím výměny, takže si nemůžu dovolit zůstat moc pozadu.

Největší pohoda nastává po prvním občerstvení. Novomlýnské nádrže jsou fakt pěkný, sluníčko svítí, však ono to nějak půjde. Zákeřná podpásovka přijde zhruba na 35 kilometru. Křeč, a jaká. Pouštím svinský kolo, který mne přestalo zajímat a snažím se to rozchodit. Dvakrát to vyšlo, potřetí zůstávám na silnici několik minut, než vůbec můžu došlápnout na nohu. Tohle je zlý. Sotva šlapu, ke svinskýmu kolu se ani nepřibližuju, kluci dřou místo mě. Nepomáhá ionťák, bánán, tyčinka, nicL Spásu znamenají až děsivě přesolené kešu oříšky. I tak už ale běžím dost pomalu a při každé změně směru svinskýho kola čekám novou křeč. Někdy přijde, někdy ne. Když začíná chytat křeče i Tomáš, cítím, že tohle bude fakt zlý. Jen Dejv pořád utíká jakoby nic. Svinský kolo evidentně pochopilo, že na tohohle pána si nesmí dovolovat a poslouchá jak hodinky. Pečlivé střídání po kilometrech už dávno vzalo za svý.

40-55 kilometr se pekelně vleče. Na druhé občerstvovačce za Blučinou sežeru hrst soli, ani mi nepřipadá slaná. Předbíháme tým v kostýmu nějakých brouků. Zdrželi se dýl na občerstvení. Evidentně jsou na tom ale líp, cestou si zpívají a posilňují chlebem se sádlem. Já mám v sobě banán, tyčinku a zhruba 100 litrů ionťáku s kilem soli.

Nakonec nás hmyz dobíhá v seběhu za Rebešovicemi, ale to už je na dohled Brno. Nádherný pohled. Dejv chce závodit, zbytek týmu je rád, že dejchá. Konečně cyklostezka. Začíná mi být konečně zas dobře a dávám několik úseků, které nekončí křečí. Možná je to ale tím, že se střídáme snad po tři sta metrech. Na cyklostezce kupodivu nenabouráme žádného bruslaře, někteří dokonce i fandí. Když za mostem v Komárově nepřehlédneme odbočku schovanou pod kočárkem s maminkou, máme to za pár. Zvonařka, nádraží, Masarykova a poslední zatáčka ke Staré radnici. Jsme tam! Za pouhopouhých 6:28. Tomáš nelhal, bylo to peklo.

PS. Kdo si chce udělat pěkný výlet a vyzkoušet si trasu závodu, ať vyrazí z Lednice po cyklostezce 5043, u Dolních Věstonice přejede Novomlýnské nádrže, a pořád po 5043 až do Vranovic. Odtud pak po stezce č. 4 do Židlochovic a pak přes Opatovice a Rebešovice na brněnskou cyklostezku. Gigasport, Olympia atd.