Koulení

Z Lednice do Brna na kole i s kolem

Jak jsem si to představoval…

Natrénováno snad mám, takže fyzicky to nějak zvládnu. Ke konci klukům pomůžu, přeci jenom to nejsou takoví běžci jako já. Budeme se střídat po dvou kilometrech a pak si vždycky krásně odpočinu, něco nafotím, popiju, na facebook napíšu. To kolo určitě nebude tak těžký.

Skutečnost...

To svínský kolo váží snad metrák. Moje kožené rukavice vypadají, že se rozpadnou ještě před startem. Krajně podezřele zní i hláška pořadatelů "Pokud ztratíte kolo, na občerstvení dostanete náhradní." Jak by se dalo ztratit takový kolo?? Snadno:-/

Uřídit svinský kolo na debilní štěrkové cestě v Lednickém areálu je peklo, svinský kolo je mnohem častěji mimo cestu než na ni. Nutno přiznat, že ostatním to jde o dost líp než mně, ale aspoň jsem tím svínským kolem nikoho netrefil do kolena. Bohužel se ale velmi rychle trefuji svinským kolem do vlastní nohy a první kapky krve naznačují, že tenhle závod bude stát za to. Po asfaltu to jde aspoň trochu líp, ale svinský kolo si stejně dělá, co chce, takže se občas ocitám v protisměru, naštěstí většinou v době, kdy nejede žádné auto. Většinou. Jen pro upřesnění - kolo se kutálí rovně, ale stačí do něj lehce nešikovně ťuknout a zamíří si to úplně jiným směrem než byste chtěli. A to mi naštěstí Tomáš půjčuje lepší rukavice, ty moje jsou na...

Střídáme se po kilometru, delší vzdálenosti se nedají fyzicky dost dobře zvládnout. Po odevzdání svinskýho kola se chvíli vydýchávám a pak spěchám dohnat ztrátu. Hlásím výměny, takže si nemůžu dovolit zůstat moc pozadu.

Největší pohoda nastává po prvním občerstvení. Novomlýnské nádrže jsou fakt pěkný, sluníčko svítí, však ono to nějak půjde. Zákeřná podpásovka přijde zhruba na 35 kilometru. Křeč, a jaká. Pouštím svinský kolo, který mne přestalo zajímat a snažím se to rozchodit. Dvakrát to vyšlo, potřetí zůstávám na silnici několik minut, než vůbec můžu došlápnout na nohu. Tohle je zlý. Sotva šlapu, ke svinskýmu kolu se ani nepřibližuju, kluci dřou místo mě. Nepomáhá ionťák, bánán, tyčinka, nicL Spásu znamenají až děsivě přesolené kešu oříšky. I tak už ale běžím dost pomalu a při každé změně směru svinskýho kola čekám novou křeč. Někdy přijde, někdy ne. Když začíná chytat křeče i Tomáš, cítím, že tohle bude fakt zlý. Jen Dejv pořád utíká jakoby nic. Svinský kolo evidentně pochopilo, že na tohohle pána si nesmí dovolovat a poslouchá jak hodinky. Pečlivé střídání po kilometrech už dávno vzalo za svý.

40-55 kilometr se pekelně vleče. Na druhé občerstvovačce za Blučinou sežeru hrst soli, ani mi nepřipadá slaná. Předbíháme tým v kostýmu nějakých brouků. Zdrželi se dýl na občerstvení. Evidentně jsou na tom ale líp, cestou si zpívají a posilňují chlebem se sádlem. Já mám v sobě banán, tyčinku a zhruba 100 litrů ionťáku s kilem soli.

Nakonec nás hmyz dobíhá v seběhu za Rebešovicemi, ale to už je na dohled Brno. Nádherný pohled. Dejv chce závodit, zbytek týmu je rád, že dejchá. Konečně cyklostezka. Začíná mi být konečně zas dobře a dávám několik úseků, které nekončí křečí. Možná je to ale tím, že se střídáme snad po tři sta metrech. Na cyklostezce kupodivu nenabouráme žádného bruslaře, někteří dokonce i fandí. Když za mostem v Komárově nepřehlédneme odbočku schovanou pod kočárkem s maminkou, máme to za pár. Zvonařka, nádraží, Masarykova a poslední zatáčka ke Staré radnici. Jsme tam! Za pouhopouhých 6:28. Tomáš nelhal, bylo to peklo.

PS. Kdo si chce udělat pěkný výlet a vyzkoušet si trasu závodu, ať vyrazí z Lednice po cyklostezce 5043, u Dolních Věstonice přejede Novomlýnské nádrže, a pořád po 5043 až do Vranovic. Odtud pak po stezce č. 4 do Židlochovic a pak přes Opatovice a Rebešovice na brněnskou cyklostezku. Gigasport, Olympia atd.